Jaromír Typlt, Solid Painter

(K fotografickému cyklu Viktora Kopasze Solid Painter)
Jaromír Typlt

William Carlos Williams
Stromy v zimě

Všechny drobné úkony
zahalování a
odhalování jsou u konce.
V dlouhých větvích
zlehka pluje
tekutý měsíc.
Moudré stromy
si tak připravily svá
poupata
na jistou zimu,
teď vestoje v chladu
spí.

(překlad Milan Děžinský)

Ještě jednou před příchodem zimy si zajít do sadu na krátkou obchůzku, která už má víceméně ujistit jen o tom, že všechno je hotovo. Stromy nezůstanou vydány napospas mrazu ani hladové zvěři, vyhojí se z ran po oštípaných větvích a jsou připraveny probudit se zjara k novému životu. Vykonaná práce hospodáře si žádá už jenom přitakání: ano, je to tak, jak to má být, jako za všech časů, letos jako loni, v tomhle století stejně jako v předminulém. Takže proč se tu ještě déle zdržovat? Je snad něco v nepořádku? Život se stáhnul dovnitř stromů a hluboko v nich teď bude několik měsíců odolávat. Víc se pro to už udělat nedá. Jen to takhle nechat stát. V tichu. A bez hnutí. Kmeny jsou holé až na kost, bílý ochranný nátěr jako je spíš ještě víc vysvlékal, obnažoval. Větve ustrnuly každá ve svém napřažení. V tom tichu je jim najednou málem rozumět. Zůstat tu jen o chvíli déle, člověk by upadl do rozpoložení, kdy by na něj ty stromy začaly působit jako něco prostoupeného, jako sídlo živých bytostí nebo duchů, se kterými je potřeba se před prvními mrazy ještě naposledy domluvit, předat si znamení, vykonat pro ně obřady… Kdysi dávno, za časů nepaměti, se to za nic na světě nesmělo opomenout. Fotograf Viktor Kopasz (1973) už tyhle staré příběhy a zvyklosti taky nezná. Je synem hospodáře a dokáže s uznáním přitakat jeho práci. Ale někdy zůstává na obchůzce v sadu přece jenom o chvíli déle.

(2007)