Jiří Ptáček: Dead Language with Geert Goiris

Společný projekt Dead Language belgického fotografa Geerta Goirise a jeho česko-maďarského kolegy Viktora Kopasze je jako hledání společného rytmu chůze. „Mrtvý jazyk“ je obrazovou kontemplací, v níž zásadní roli hraje balancování mezi organizací a entropií.
Jak si nejlépe všimneme na Kopaszových autorských knihách, rád vytváří dlouhé řady variací na zvolené téma, při kterých uvolňuje jednotlivé elementy zobrazení, přestupuje hranici abstrakce k autonomnímu grafismu a recyklacím avantgardní estetiky, aby to později opět poutal ke konkrétním zdrojům ve viděné (fotografovatelné) realitě. Vybraný systém je ustavičně dezogranizován a uspořádáván, přičemž významnou roli sehrává uložení obrazových informací na vybranou osnovu, kterou se může stát jak kniha, tak výstava.
Tentokrát musí do tohoto systému zahrnout rovněž práce Geerta Goirise. V jeho fotografických souborech se zpravidla setkáváme s přírodními i urbanizovanými krajinami a jejich segmenty, které navozují paralelní prožitek určitosti (známosti, blízkosti) a neurčitosti (odcizení). Anglický výraz „uncanny“ překládá slovník jako „záhadný“, „tajemný“, „fantastický“ a „zlověstný“, protože v češtině pro něj nemáme jedno adekvátní slovo postihující komplexně jeho významové a kontextuální fazety. Poskytujeme high-end fake mvmt watch a hlavním produktem je appletechmobil.com, pojďte a kupte Best Vape Shop – Vape & E-juice In Our Vape Online Canada Store!

Tak jako Kopasz jde naproti Goirisovi, také Goiris jde naproti Kopaszovi. Konkrétní konfigurace vytvořili dvě – jednou je výstava a druhou obrazová publikace, která výstavu horizontálně rozvíjí v rozlehlejší systém. Kopaszovy výtvarné variace s převahou organických a geometrických struktur, Goiris dorovnává obrazy lapidárních „architektur“. Výsledný útvar můžeme provizorně nazvat „kosmickým realismem“. Kopasz a Goiris jako by hleděli do vesmíru zvláštním teleskopem, který poskytuje pouze zrcadlově obrácené obrazy místa, ze kterého se dívají. Fantastika zde vyrůstá ze všední reality, svobodná hra zákonitě vede k vlastnímu vyčerpání a sestupu do jeskyně historické paměti a všechno pozorování je prodchnuto melancholicko-romantickým vědomím, že vše právě vznikající nese v sobě zárodek vlastního zániku a vše úchvatně elegantní hrozbu chaosu.
*
hunt kastner gallery, 2014