Jiří Ptáček: Osvobozená kniha

Osvobozená kniha je výstavou fotografií a zároveň knihou. Představuje fotografa střední generace Viktora Kopasze v komplexitě jeho přístupů k fotografickému médiu a vytváří most mezi dvěma dříve oddělenými způsoby, jak nakládal s fotografickým materiálem.
Kopasz dočasně konfiguruje fotografické soubory v galeriích, tedy pořádá výstavy. Na druhé straně stejný materiál průběžně fixuje na listech autorských fotoalb. Tyto dvě oblasti jeho tvorby se poslední dobou začaly výrazně prostupovat: autorská alba se objevují v galeriích a to zpětně ovlivňuje autora při jejich koncipování. V Domě umění je tato tendence rozvinuta doposud nejradikálněji. Kopasz „knihu“ pomyslně zbavil vazby a rozbalil na stěnách galerie. Při vytváření fotografických souborů a jejich instalaci zase vycházel jak z vlastností knižního média, tak z požadavků na jejich galerijní prezentaci.

Vedle toho název Osvobozená kniha volně naznačuje vazbu k ideálům avantgardních umělců minulého století, zejména k jejich požadavkům demontáže jazyka a obraznosti na konstituční elementy. Kopasze avantgarda inspiruje k podobnému procesu. Fotografický obraz abstrahuje, doplňuje o soustavy geometrických prvků, nebo dovádí až za hranici čistě autonomní výtvarné formy, kdy často opouští fotografické médium a nechává si ho pouze jako předobraz pro volné grafické hry. Podobně se chová k fotoalbu – tedy nosiči informace.
Paradoxem je, že vůči avantgardě zároveň zůstává v opozici. Horizontem jeho aktivit není změna souřadnic společenského života, ale čistě osobní esteticko-psychologické potřeby. Kopasz není schopen čelit obsedantnímu nutkání, jež mu velí vytvářet dlouhé řady variací na daný námět. Toto je jeho osobní metoda, jak bohatou smyslovou skutečnost uchopit – opakováním, řetězením, vyčepráváním. Hra s knihou a avantgardní estetikou je tak tedy prostředkem vizualizace osobních, mentálních procesů a autorova balancování mezi snahou porozumět tomu, co dělá, a hrozící ztrátou kontroly.

Z tohoto úhlu pohledu je mimochodem lépe srozumitelné i zařazení do programu Domu umění. A zde musíme být osobní. Také kurátor galerie Michal Škoda coby výtvarný umělec vytváří autorské knihy, v nichž sestavy kreseb, fotografických reprodukcí a textů vykazují obdobné rysy nutkavé potřeby uspořádávat osobní vjemy a zážitky, jimž jinak neumí čelit, neboť souvisejí s jeho psychickými fascinacemi. A když se vrátíme ke Kopaszovi, je i u něj právě toto pravděpodobným důvodem, proč o fotoalbech dodnes mluví jako o denících.

Fotografická alba Kopasz začal vytvářet v roce 1989. Dnes jich má šedesát. Na úplném počátku v nich mapoval dovádění klukovské party ze slovenského maloměsta. Už tehdy ale bylo možné sledovat postupné zvyšování uměleckých nároků. Ty se pak stávaly stále významnějšími, až „deníky“ přestaly zaznamenávat běh času začaly objímat prostor autorových potřeb uspořádávat vizuální materiál z vnitřní potřeby i jako vodítko pro jejich použití v umělecké praxi. Výběr z nejnovějších fotoalb byl zařazen i na výstavu Osvobozená kniha.

Uspořádáním výstavy Viktora Kopacze se Dům umění dostává k aktuální problematice současné kultury, jíž je úloha tradiční knihy v éře reálné konkurence digitálních médií. Například tištěná kniha brzy bude osvobozena od svých služebných funkcí. Nevíme, co s ní bude, nakolik to promění její podobu a role. Viktoru Kopaszovi je platformou osobního výzkumu a inspirací k přenosu do jiného média (média výstavy). Na české a zahraniční scéně se stále častěji setkáváme s celým spektrem využití knižního média k podobným účelům.

Jiří Ptáček, kurátor výstavy